.. len nebola zima?

OFF ROAD REVUE - MÍTINK 2009
Největší odměnou pořadatele jsou spokojení účastníci.
Ještě jednou bych rád poděkoval za výdrž a odhodlání všem, kteří pomáhali. Musím také poděkovat všem účastníkům za slušné chování při přejezdech. Až na malé drobnosti jste nic nezničili.
V sobotu jsem byl na place od 8 hodin. Pro někoho začínal terén už malým blátěným výjezdem k prezenci a následným „bruslením“ v blátě. V 9.30 mně bylo už jasné, že termíny přejímky a zahájení nezvládneme. V 10 hodin bylo odbaveno šedesát soutěžících, a já na horizontu viděl ještě nekonečný špalír offů a hlavou mi začaly vířit chmurné myšlenky. Nicméně v 10.30 jsme tedy vše odstartovali... a já se začal modlit. Po mírně zmateném začátku, a to jen z toho důvodu, že jsem podcenil informovanost směrem k jezdcům, se začaly plnit sekce a řadit auta na výjezd. Vše si sedlo a z mého pohledu také začalo fungovat. Nejen díky traťovým komisařům, závodčím a dobrovolným pomocníkům, ale hlavně díky zkušeným a ukázněným jezdcům. Prezenci jsme ukončili v 11.30, ale ještě v průběhu dne mě odchytilo několik opozdilců, kteří dospávali.

Off Road Revue mítinku se zúčastnilo 99 platících soutěžících, kteří měli k dispozici tři polygony. Jeden, kde byly čtyři bodované sekce, a další volné. Jednu z nich vybudoval Černoch, a jak jinak, než že rýhy skoro půl metru hluboké vytvářely nápis AUTOTRH a daly zabrat i těm nejlépe vybaveným vozům. Druhý polygon byl na druhé straně, kde byla k dispozici celá louka, ve které byly vyhrabány opravdu velké jámy a nahromaděná zemina nabízela pěkné výjezdy. Zde se mohly posádky vyblbnou do sytosti. Další terén čekal jezdce u rozvodněné řeky, kde měly být brody, ale bohužel díky vysoké hladině a rozbouření vodního toku je nebylo možné absolvovat. V lese, na přilehlé stráni, byla připravena trať, kde mezi stromy někteří – včetně mě – zanechali na stromech blatníčky. A v první části výjezdu si mohli ti, co je měli, ozkoušet navijáky. Ti co nevyjeli, měli možnost tuto část objet a zkusit si jízdu zručnosti v kličkování mezi stromy na svahu. Když jsme to zkoušeli ve čtvrtek, některé části jsme museli zrušit, jelikož můj „mitfára“ se bál. Aby ne! Měli jsme tak špinavá okna, že jsem v jednom místě přehlédl šedesátiletý strom, a až když jsem se dotýkal jedním kolem země a druhé jsem měl málem v koruně stromu jsem pochopil, že to asi nebude pařez. Stoupání vzhůru ke koruně jsem přerušil v pravou chvíli, jelikož jen andílek strážníček nedopustil, abych se v kotoulech jak otloukánek skutálel k řece ( přítomní asi foto nemají?).
Kolem 16. hodiny část organizačního týmu připravovala večerní program a tombolu, na kterou přispěla řada jmenovaných sponzorů hodnotnými cenami. Jeden nejmenovaný (Zemtex stav, Čestmíra Dumbrovského), šestikolka Pinzgauer, skvělý chlap. Jeden z mnoha, se kterými jsem si pokecal a které jsem poznal. Jen mě mrzelo, že jsem neměl tolik času, abych poseděl s každým.
Večer jsem z unavených tváří pořadatelů i ostatních zúčastněných četl spokojenost. Zábava se brzo rozeběhla i díky představením, které pro nás připravila programová skupina Šiklův mlýn. Zatančila nám děvčata v country stylu; do „saloonu“ vtrhli desperáti na koních, kteří se porvali s muži zákona a ve finále zastřelili šerifa. Povedená taškařice. Mezi představením bylo promítáno CD „Boudy“ od Oldy „Viavy“. Poté proběhlo vyhlášení výsledků a rozebrání tomboly, která všem jistě udělala radost, a mnozí si obnovili nebo vylepšili svoje offroudové vybavení. No a pak se začalo soutěžit v přestřelkách a v jízdách na elektr. býkovi. Při těchto „legráckách“ jsme se asi bavili všichni dobře. Obou jsem se zúčastnil. Z býka jsem k pobavení všech spadl s rozbolavělým zápěstím hned, jak se býk hnul. Už asi nejsem takový mladík, jak si myslím.
Kolem půlnoci jsem se přemístil na hotel, kde jsem ještě pokecal a pak padl únavou. Čtvrteční a páteční přípravy a popíjení se na mé únavě podepsaly. Ještě pro informovanost těch, co se nezúčastnili těchto dvou úvodních dnů. Ve čtvrtek jsem zajišťoval stravu, a tak jsem byl i šéfkuchař. K obědu přímo na place jsme měli perkelt z kýty divočáka a hovězího (padlo ho 12 litrů), k večeři byla „Čína“. V pátek jsem již nevařil. Za čtvrtek a pátek bylo vypito 19 litrů Vohnoutovice. Jen jeden zakutálený litřík zbyl pro komisaře, kteří si v sobotu užívali studeného větru. Obětavý „Doktor“ tedy zajel pro zásobu rumu, aby je to mrznutí bavilo.
Možná jste si všimli skupiny modelářů, kteří na vedlejším poli ničili své modely při leteckých soubojích. Tato soutěžní kategorie spočívá v tom, že piloti-modeláři, s maketami modelů z druhé světové války, mezi sebou bojují a usekávají si stuhy. Někdy se jim podaří se do sebe trefit, a to se některým povedlo i tady. Diváci byli očividně pobaveni.
V neděli svítilo sluníčko, Škoda, bylo to o jeden den. Kdo se ještě nenabažil terénu byl si zajezdit. Já jsem odjížděl kolem 12. hodiny. Bohužel jsem se nestačil rozloučit s mnoha přítomnými, proto tak činím teď. Děkuji všem za účast i za bezva atmosféru, a těším se na další setkání kdekoliv. Těm, co jsem něco slíbil vzkazuji: Ozvěte se, poněvadž jsem si nic nepoznamenal. Vlastně jsem neudělal ani žádnou fotku. Hlavně pište, kvalitní příspěvky chybí. S několika lidmi jsem to probíral, viděl jsem plno postavených aut, vychytávek a nápadů. Podpořte Off Road Revue svým příspěvkem.
Děkuji Vohnout

P.S. Záměrně jsem se vyhnul jménům těch, co celou akci pomáhali organizovat, jelikož bych jistě na někoho zapoměl. A to bych byl nerad, jelikož na místě se nezištně hlásilo hodně pomocníků a já jsem tomu byl rád. Ještě jednou děkuji a vážím si vaší pomoci.